Objekt byl postaven jako další z řady experimentálních projektů zkoumající minimalistické stavební metody a různé úrovně poskytovaného komfortu. Byl postaven ve volném čase autora a jeho kolegů a hlavní téma bylo užití odpadního materiálu, splynutí objektu s okolím a v neposlední řadě poskytnutí útočiště nejen lidem, ale i dalším tvorům, kteří se v přírodě vyskytují. Objekt využívá základní principy tepelného zónování a i přes minimální rozměr má objekt tři zóny: sauna, spací patro a relaxační část. V duchu minimalismu a využití všech zdrojů na maximum se zbytkové teplo ze saunování využívá pro vytopení spacího patra, které je spolu se saunou zateplené a nachází se nad ní. Ve stropě sauny je uzavíratelný otvor, který po otevření teplo z rozehřátých kamenů na kamnech postupně distribuuje nahoru. Sauna je umístěna na břehu potoka v prudkém svahu. Prostor pod objektem je využíván jako dřevník.

Základem konceptu bylo použití skutečně odpadního materiálu na fasádu. Tento materiál nebyl dopředu stanoven, i když představa byla spíše o přírodním odpadu, tzn. např. posekaná tráva, rákos apod. Nakonec bylo náhodou několik kilometrů od staveniště započato čištění komunikací spolu s ořezáváním roští zasahujícího do vozovky. Odpad z tohoto ořezu měl být dle vyjádření pracovníků rozdrcen a ponechán na místě. Nebyl tedy problém se domluvit, že materiál bude odvezen. Na základě tohoto výběru pak byl na plášť nainstalován rošt s latěmi a kontralatěmi. Poté bylo vyzkoušeno několik variant uchycení roští, např. otepmi, propletením na zemi a následnou instalací. Nakonec se nejvíce osvědčilo zastrkování jednotlivých prutů přímo za kontralatě. Tato metoda byla časově poměrně náročná, ale vedla k organickému tvaru, který splývá s okolím.