Dům se nachází na spodní straně hlavního Masarykova náměstí v Jihlavě. Jedná se o urbanisticky i architektonicky hodnotný objekt, který je pod památkovou ochranou. Je typickým příkladem Měšťanského domu na jihlavském náměstí, které představují nejhonosnější příklady svého druhu u nás. Obnova nevyužívaného domu byla spojena s nalezením vhodného využití založeném na zájmu o životaschopnost a zpřístupnění velmi cenné architektonické památky pro veřejnost. Renesance v něm udělala základní modulový rastr a členění (travé), praktické měšťanské přestavby z 18. a 19. století na něj neuměle navazovaly a dispoziční jasnost zastřely. Nové řešení odhaluje původní univerzální dispozice domu, která bude vyhovovat i v případě provozních úprav. Provoz je členěn převážně po výšce – expoziční (ve sklepě je expozice výjimečných nálezů z domu), nástupní (infopoint a čajovna), společenské (malovaný a hudební), kancelářské (Brána Jihlavy) a galerijní (Jihlavský architektonický manuál a Censtrum dokumentárního filmu) patro. Provozní koláž, která vznikala na míru výjimečné stavbě, odpovídá zájmu investora umožnit historickému objektu vyniknout v původní prostorové, materiálové i stylové velkorysosti a zároveň jej předvádět co nejširšímu publiku jako architektonické dílo, jaké vyniká jedinečným rytmem nového a starého vně i uvnitř domu.

V návrhu hraje podstatnou roli stříbrná barva, ta se uplatňuje v doplnění šedých tónů ve všech částech objektu. Na šedém základu vyniká stříbro, které slouží jako akcent provazující starou a novou architekturu. Kovová perleť dominující výmalbě soudobě řešeného akustického sálu se uplatňuje i na kamnech nebo výmalbě v sále, který je inscenován historicky. Nerezové prvky zdůrazňují současné intervence vedle pocínovaných uměleckořemeslných aplikací. Díky dendrochronologickému datování víme, že původ domu sahá až do 13. století, které se neslo v duchu stříbrné horečky a dalo základy slavnému městu. Volbu stříbrné potvrdil zpětně také unikátní nález nástrojů z doby do roku 1300 využívaný k ražbě stříbrných mincí, který se podařil ve dvoře při archeologickém výzkumu. Stříbrné je také filmové plátno v podkrovním prostoru Centra dokumentárního filmu.

Původní krov z roku 1893 byl od začátku staticky chybný a vyvozoval špatné vodorovné síly do zdí. Podlaha pod podkrovím byla v havarijním stavu. Návrh tuto situaci napravil novým krovem a vytváří prosvětlovací podkrovní vodorovnou štěrbinu těsně nad římsou. To vše při zachování původního tvaru střechy a pouze jejím poposunutím o půl metru výše. Nová střecha je tím oddělena od historické hmoty zdiva pod ní. Inspirací bylo klasické členění těla stavby na architráv – metopy s triglyfy – a římsu, kdy prosvětlovací nuta hraje roli metopů s triglyfy, ty ostatně hrály roli výplně i tehdy. Pásové okno doplňují střešní okna integrovaná v ploše krytiny z falcovaného stříbřitého plechu.

Stavba je přístupná i výtahem, jehož poloha v komoře v jádru dispozice byla vybírána z osmi možností. Stěny komor zůstaly neošetřeny v původním stavu, pouze pigmentovány. Jízda výtahem je tak historickým exkurzem do různých období stavebních konstrukcí.

Směrem do zahrady je kubická dostavba z černěného betonu a závojem z nerezové tkaniny. Stojí na místě, kde v minulosti stálo dvorní křídlo. Je komponovaným doplňkem, který umožňuje vymístit z historického domu nezbytné zázemí. V jejím patře je zimní zahrada čajovny, v místě doteku staré a nové stavby je schodiště a střešní světlík.

Materiálové řešení je jednoduché a používá především klasické materiály. Minerální povrchy omítek s vápennými nátěry, podlahy z kamene, dřeva a cementovky, dřevěná okna historické i moderní konstrukce, dřevěný krov, plechovou střechu a beton v dostavbě.