Místo stavby je součástí Národního parku Šumava. Z toho vyplývaly poměrně striktní požadavky na její podobu. Pro maximální kontext a přání investora zapojit krásné výhledy do krajiny jsme zvolily formu tradiční šumavské chalupy s otvory, které proměnlivě akcentují výhled daný polohou domu na pozemku, ať už jde o vzdálený horizont šumavských hřbetů nebo kontaktní obraz kořenů blízkých bříz… Uplatnily se zdejší tradiční znaky jako šířkovitost stavby, usazení rovnoběžně s vrstevnicemi, minimální terénní úpravy, absence oplocení, předsazený rizalit, sedlová střecha s polovalbou. Velké okno pod ní odkazuje abstraktně ke znaku alpské pavlače.
Materiály byly volené tradiční, v barevnosti původních stavení – tmavě mořené dřevo na fasádu, místní recyklovaný kámen na podezdívky a terasy. V okolí časté zelené okenice byly inspirací pro větrací otvírky doplňující bezrámové zasklení oken.
I dispozicí se dům blíží venkovskému stavení s typickým členěním na obytnou a servisní část. Servis a zadní vstup do domu je ze severu a k jihu a výhledům se přimyká obytná světnice s pecí a hlavní vstup. Podkroví je ložnicové s obytnou halou, toaletou a umývárnou.

Konstrukčně jde o panelový systém Novatop, využívající smrkovou biodesku jako pohledovou na stěny i pobití krovu. Fasáda je z lištovaných smrkových palubek v černohnědé barvě, střecha z falcovaného hliníkového plechu tmavě šedé barvy. Okna tvoří bezrámové trojsklo a plné otvírky jsou z hliníkového profilu. Podlaha v přízemí byla vyskládaná z černé břidlice většího formátu, v podkroví z palubek ze severského smrku. Vestavný nábytek kombinuje smrkovou biodesku, javorový masiv a konstrukční ocelové černé rámy. Obytné světnici dominuje hrubý jídelní stůl z jasanu.
Podlahové vytápění zajišťuje vnitřní tepelné čerpadlo vzduch – voda. Dům má vlastní studnu a jímku.