Lidi bez domova dnes vnímáme jako všední součást ulic. Jejich počet narůstá, a to paradoxně zejména v bohatých městech. Ať se procházíme Prahou nebo New Yorkem, situace je stejná, liší se jen množstvím lidí v nouzi a systémem, v němž se pohybují.

Ekonomicky silná města mají potenciál nabídnout různé formy dostupného bydlení. Svou nynější orientací na individualismus, vírou v samospasitelnost volného trhu a koncentrováním kapitálu však krizi bydlení a nárůst sociálních problémů spíše prohlubují. Trh s bydlením se v poslední době proměnil natolik, že se postupně stává nedosažitelným pro většinu obyvatel měst, které tímto odsouvá z center do periferií. Tento problém se zároveň vlivem klimatické krize a s ní související migrace bude týkat vzrůstajícího počtu lidí.

Sílí fenomén bezdomovectví celých rodin a pracujících, kdy roste počet lidí, kteří i přes usilovnou práci nejsou schopni pokrýt základní existenční náklady.

Když zkoumáme, proč někdo nemá kam jít večer spát, nutně si začneme klást neodbytné otázky. Jaké uznáváme hodnoty? Jaký máme vztah k nejslabším členům společnosti? Jak se to projevuje ve veřejném prostoru? Jaký vliv má prostředí na člověka? Kolik máme segregovaných oblastí a lidí v sociálním vyloučení? Jsme rasisté? Jaký máme postoj k bydlení – je to právo nebo zásluha? Vytváří si naše společnost lidi bez domova sama?

Jsou to lidé, které nevnímáme jako součást společnosti, jsou pro nás obrazem životní prohry a neúspěchu. Je otázkou, nakolik z vlastní vůle či vlastní vinou.

Na bezdomovectví je třeba nahlížet jako na politický problém zhmotňující (ne)funkčnost systému bydlení. Nedostupnost bydlení je totiž v prvé řadě politické rozhodnutí – např. privatizovat bytový fond. Převažující rétorika o individuálním pochybení tak záměrně odvádí pozornost od politiky a vlády, nesoucí za tuto situaci odpovědnost. Ti povětšinou delegují povinnost měst poskytnout obecní či minimálně dostupné bydlení všem včetně nízkopříjmových obyvatel, na privátní sektor. Města si však nejsou schopna developery zavázat k opravdovému naplnění této potřeby. Přitom většina nízkopříjmových obyvatel je potřeba k zajištění řady nepostradatelných služeb, bez jejich práce by města kolabovala.

Na bezdomovectví a bytovou nouzi nahlížíme v této výstavě skrze čtyři tematické oblasti, které čerpají jak z českého (evropského), tak newyorského (amerického) kontextu, přičemž hlubší poznání situace v New Yorku nám dává možnosti pochopit širší souvislosti sociální problematiky a díky tomu změnit trajektorii vývoje u nás v Evropě:

Viditelnost bezdomovectví ve veřejném prostoru
Kdo je člověk bez domova?
Mýty o dostupném bydlení a bezdomovectví
Newyorský rasismus a cílené sociální vyloučení
Pátá, závěrečná část výstavy nabízí dvě cesty: kam to povede, pokud si nadále budeme namlouvat, že krize bydlení a bezdomovectví nejsou náš problém, a kam to povede, pokud přijmeme, že je to i náš problém a podnítíme tak společenskou diskusi a akci vedoucí ke změně.

Výstava Čí je to problém? vznikla ve spolupráci architektky Karolíny Kripnerové a umělce Janka Rouse. Oba se dlouhodobě věnují sociálním tématům, jako je nedostupnost bydlení, vyloučenost a bezdomovectví, a to jak z pohledu architektury, tak současného umění. Impulzem ke vzniku výstavy byla výzkumná stáž Karolíny Kripnerové v New Yorku v USA, která se uskutečnila na jaře 2023 díky Fulbrightovu stipendiu v organizaci Community Solutions, a rozšířila tak téma o americký kontext.

Karolína Kripnerová je architektkou věnující se sociálním přesahům architektury. Přednáší, píše články a moderuje diskuse o tématech, jak mohou architektky a architekti přispět k řešení bezdomovectví, dostupné bydlení či veřejný prostor. Vystudovala Fakultu architektury ČVUT, kde následně obhájila dizertaci, a v současnosti zde také vyučuje. Je spoluzakladatelkou neziskové organizace Architekti bez hranic a pracuje ve vlastním ateliéru Kazimour Kripnerová architekti.

Janek Rous je audiovizuální umělec a pedagog na Akademii výtvarných umění v Praze. Soustředí se na médium pohyblivého obrazu a zvuku. Ústředními tématy jeho práce jsou sociální problematika a lidské ovlivňování světa. Vede platformu pro současné umění Artyčok.TV, kde působí též jako tvůrce autorských dokumentů, v posledních letech zaměřených na sociální udržitelnost.