16.

Konverze obilného sila Automatických mlýnů

Kategorie projektu ‐ Rekonstrukce

Project photo Project photo Project photo Project photo Project photo Project photo Project photo Project photo Project photo Project photo Project photo Project photo Project photo Project photo Project photo Project photo Project photo Project photo Project photo Project photo Project photo Project photo Project photo Project photo Project photo Project photo Project photo Project photo Project photo Project photo Project photo Project photo Project photo Project photo Project photo
Jména autorů Martin Prokš, Marek Přikryl
Ateliér Prokš Přikryl architekti
Místo realizace Automatické mlýny 1963, 530 03 Pardubice
Profese Betonové konstrukce: MDS PROJEKT, Ocelové konstrukce: STA-CON, PBŘ: PROJEKTY PO, ZTI: MK Profi, Větrání: MIKROKLIMA, Vytápění: Jiří Vik, Elektro: Miroslav Bouček, Akustika, A/V média: SONING, Osvětlení: Ladislav Tikovský, MaR: TECONT
Investor Nadace Automatické mlýny, Lukáš Smetana, Mariana Smetanová
Dodavatel STAKO Hradec Králové
Datum dokončení / kolaudace projektu Září 2023
Fotograf Petr Polák

Národní kulturní památka Automatické mlýny je jedním z prvních děl architekta Josefa Gočára. Monumentální mlýnskou budovu na břehu Chrudimky v centru Pardubic navrhl architekt Gočár roku 1909 pro bratry Winternitzovy. V roce 1924 byl komplex rozšířen o obilné silo, jehož konverzí jsme se zabývali. Mlýny fungovaly nepřetržitě více než 100 let, a to do roku 2013. Od roku 2016 prochází mlýnský brownfield proměnou na kulturně-společenskou městskou čtvrť.

Areál Mlýnů tvoří dohromady více budov a institucí (krajská Gočárova galerie, městská galerie Gampa, centrální školní dílny Sféra, Infocentrum a Silo), které jsou propojeny cihelným kobercem a nepochybně i zvláštním napětím mezi nimi. Každý z autorů uchopil svou stavbu jinak. Všechny budovy se tím ale vzájemně posilují a díky tomu vytvářejí živou část města. Na celku se podíleli výborní architekti Zdeněk Balík, Jan Šépka, Petr Všetečka a investor Lukáš Smetana.

Hlavní náplní konverze Sila je společenská funkce, která po sto letech nahradila funkci průmyslovou. V horním sále se konají divadla, přednášky, koncerty, společenské akce. Střešní terasa s barem nabízí vyhlídku na město. V nově zpřístupněných obilných násypkách, kde je vidět samotná podstata sila, je výstavní prostor. Parter sila je krytým veřejným prostorem a suterén s veřejnými toaletami zajišťuje zázemí pro celé nové náměstí.

Úvahy o hlavním vstupu vedly k rozhodnutí vytvořit pod zásobníky volně přístupný veřejný prostor. Myšlenka otevření budovy do náměstí šla ruku v ruce s celkovým otevřením areálu městu po více než sto letech. Otevření bran, otevření parteru. Otevřeli jsme i cihelný sokl velkým otvorem, který byl doposud tajemně uzavřený.

Stejně jako v minulosti silo dnes propojuje jedno komunikační jádro. Hlavní změnou je vložení sálu do bývalého technologického prostoru v šestém podlaží. Zde má výsostnou polohu nad celým areálem. Společně se sálem je bezbariérově zpřístupněna i střecha objektu. Pro silo typickou vertikalitu podporují sklobetonové podlahy v parteru a v sálu a vytvářejí pro světlo dráhu přes všechna podlaží až do suterénu. Suterén – téměř podsvětí – byl vyhlouben mezi masivními sloupy a slouží jako zázemí hygienické i technické.

Úpravy interiéru jsou civilní, barvy a cihly jsou přenechány fasádám, rejstřík materiálů standardní. Původní povrchy jsou ponechány včetně patiny, různých odvrtů a šrámů po vybouraných příčkách. Zjednodušeně lze říci, že snahou je rozvinout dům v jeho racionalitě i monumentalitě.

Stavební zásahy se týkaly zejména kompletního podsklepení objektu, vložením komunikačního jádra a vybudováním sálového prostoru na místě sloupové síně v 6. podlaží. Stav sto let starého betonu, odpovídajícímu dnes přibližně třídě C16/20, byl velmi dobrý, nevykazoval žádné poruchy a nebyla nutná sanace. Vodorovné konstrukce ale nevyhovovaly požadovaným zatížením a proto byly všechny nahrazeny novými.

Suterén se vzhledem k úrovni hladiny podzemní vody realizoval jako bílá vana z vodostavebního betonu v pohledové kvalitě se stěnami tl. 300 mm. Celá konstrukce je uložena na stávající základové patky a spřažena se sloupy. Výpočtem bylo ověřeno riziko vztlaku. Mezi trámy skeletu byla na celou výšku objektu vybetonována výtahová šachta. Šachtu obepíná ocelové schodnice z roštů, kotvené přes schodnice do stěn šachty. Specifickou situací bylo vyřezání otvorů o velikosti dveří (920/2250 mm) do monolitických stěn zásobníků obilí.

Pro nový sál se v 6.NP odstranil strop, sloupy, střešní deska a atika. Z původní konstrukce zůstalo pouze obvodové zdivo. Po ubourání střešní desky se statické schéma změnilo z rámu na volně stojící stěny, vetknuté do stropní desky a proto byly stěny po dobu prací ztužené dočasnou ocelovou konstrukcí. V obvodovém zdivu se ke stávajícím sloupům přibetonovaly nové ve tvaru C. Realizovala se pochozí plochá střecha, atika byla zpětně vyzděna, šachtu ukončila střešní nástavba z pohledového betonu.

Určujícím bodem požárně bezpečnostního řešení byly společenský sál ve výšce 6.NP a střešní terasa, ze kterých vede pouze jedna úniková cesta. Schodišťový prostor je chráněnou únikovou cestou typu B s nuceným přetlakovým větráním. Ventilátor je umístěn v suterénu, výdech je ve střešní nástavbě. Prefabrikované sklobetonové podlahové panely v přízemí a v sále mají i požárně dělící funkci a jako celek tyto atypické prvky vykazují odolnost až 90 minut.

Objekt je vytápěn částečně. Nadzemní vytápěné prostory jsou vzhledem k památkově chráněným fasádám zaizolovány zevnitř. Použity byly kalcium-silikátové desky tl. 75 mm, které v rámci celoroční bilance vodních par nezatěžují stávající konstrukce. Objekt je vytápěn tepelným čerpadlem země – voda, kde zdroj tepla tvoří šest geotermálních vrtů hloubky 120 m v přední části areálu. Vzduchotechnika je decentralizovaná, vybavená rekuperací, hlavní jednotka pro větrání sálu je umístěna na střeše nástavby v 8.NP. Veškeré systémy vytápění, větrání a osvětlení jsou napojeny na dálkové řízení a dohled.

Šetrnost budovy

Environmentální certifikace

Typ a dosažená úroveň certifikátu -

Hospodaření s vodou

Využívá se dešťová voda pro zalévání?
Využívá se dešťová voda pro další účely, např. splachování toalet?
Je na budově zelená střecha nebo fasáda?
Využívá se nějak přečištěná šedá voda (např. Z umyvadel a sprch)?

Kvalita vnitřního prostředí

Je dostatek čerstvého vzduchu řízen automatizovaně?
Jsou komfortní teploty v letním a zimním období řízeny automatizovaně?
Je zajištěno přirozené osvětlení ve všech pobytových prostorech?
Je umělé osvětlení řízeno automatizovaně?
Je zajištěna akustická pohoda (zejména doba dozvuku)?
Zahrnuje dispoziční řešení prvky zónování a ergonomie?

Principy cirkulární ekonomiky

Využívá se v projektu recyklovaných materiálů?
Využívá se v projektu recyklovatelných materiálů?
Prosazují se v projektu materiály s doloženou Environmentální deklarací o produktu (EPD)?
Využívají se jiné certifikace udržitelnosti materiálů a prvků?

Energetická náročnost

Třída energetické náročnosti budovy dle Průkazu energetické náročnosti budovy
Uvažuje se s efektivním energetickým managementem (měření a pravidelná analýza dat o spotřebách)?
Využívají se obnovitelné zdroje energie (např. solární systém, fotovoltaika)?

Návaznost na okolí

Umožňuje projekt snadné využívání hromadné dopravy?
Podporuje projekt využívání alternativní dopravy (např. cyklo, pěšky apod.)?
Je v blízkém okolí budovy přístup k odpočinkovým přírodním zónám (např. parky)?