Hrob by měl být především osobní. Proto jsem zvolil topografii terénu v okolí otcovy rodné vesnice na slovensko-ukrajinské hranici. Vrstevnice posloužily jako matrice pro betonový náhrobek, abstrahovaný model krajiny dětství, který lehce levituje nad hrobovým prostorem lemovaným korodovaným ocelovým plechem. Náhrobek je vodorovně uložený, voda se z povrchu odtéká jako ve skutečnosti. Unášený prach patinuje beton podle proudu, a dodává do jinak homogennímu povrchu novou kontrastní a pestrou vrstvu. Povrch se mění v závislosti na počasí a času, celý hrob tak přirozeně stárne.

Stáhli jsme si vrstevnice dané lokality a vymodelovali terén. Na robotickém rameni jsme vyfrézovali inverzní matrici krajiny. Ta posloužila jako forma pro skořepinu z kompozitního betonu. Ten jsme zvolili kvůli nízké hmotnosti, s ohledem na manipulaci při otevírání hrobového prostoru. Hrobové víko je volně položeno na ocelové konstrukci, založené na betonových vrtaných patkách. Ta je lemovaná 3mm tlustým ocel plechem, na jeho přesahu se zapalují svíčky.
Bezúdržbový design: ocel rezne a impregnovaný beton získává patinu.