V augustiniánském klášteře ve Vrchlabí jsme připravovali novou expozici Muzea Krkonoš. S proměnou expozic souvisela i masivní stavební přestavba v rámci které jsme odhalili, že jeden ze stropů mezi suterénem a přízemím kláštera byl již v minulosti stržen a je nahrazen novodobou panelovou konstrukcí. To nám umožnilo propojit tyto dva prostory jedním z klíčových exponátů muzea.
Cesta návštěvníka muzeem začíná v novém vstupním objektu, odkud základní trasa prohlídky klesá do suterénu. V této části expozice jsou reflektovány otázky a hledání největších hodnot přírody, a to nejen v místním hledisku z pohledu Krkonoš, ale i v hledisku globálním. S tím ruku v ruce jde i hledání rozumného způsobu její ochrany a důsledcích špatného zacházení s ní včetně omylů v ochranářské strategii.
Poté co byly rozklíčovány první sekvence DNA a začalo být zřejmé jaké dopady její poškození na organismy má, změnilo se mnohé v nahlížení na struktury a ochranu přírody. Byl to mimo jiné skokový a řádový posun v pochopení toho jak hluboce a nedozírně může zásah do přirozeného řádu věcí ovlivnit vývoj celku.
Ve vyprávění expozice se tady nacházíme v místě, které hledá vazby mezi lokálními a globálními systémy, hledá propojení mezi planetou přírodou a člověkem, a s pomocí postupného odkrývání tajů této tajemné šroubovice se snažíme nalézat souvislosti. Po odstranění stropu nad zmíněnou téměř čtvercovou suterénní místností jsme generovali propojení do systému lidských dějin. Na časové ose se v prvním podlaží expozice nacházíme v čase, kdy je z Krkonoš po válce odsunuta téměř polovina obyvatel, navíc obyvatel, kteří v těchto horách po mnoho generací žili a uměli s jejich drsnou krásou souznít. Rozpad společnosti a nástup reálného socialismu dopadly na organismus hor významnou silou a následky jsou mnohde čitelné dodnes.
Témata obou místností se zdála v mnohém podobná, proto jsme obě prostory propojili. Pochozí socha, nikoli schodiště, je to, po čem je možné vystoupat z prostory obklopené čtyřmi projekcemi varujícími před důsledky porušení přirozené rovnováhy přírody do prostory, která množstvím přes sebe jdoucích hlasů s výpověďmi pamětníků odsunu ukazuje podobnost nebezpečí v narušení přirozené rovnováhy lidského společenství.

Schodiště socha
Betonové stupně se stáčejí je tvaru typické šroubovice směrem vzhůru bez toho, aby jejich stabilitě pomáhala jakákoli středová konstrukce. Vše je propojeno pouze dvěma obvodovými spirálami. Tyto spirály ale nekončí v podlaze vyššího podlaží, nejsou tam dokonce ani jakkoli fixovány, naopak prochází až do středu prostoru horní místnosti. Nikde není možné vystoupit. Pouze projít po posledním nejvyšším článku šroubovice, a po obrácené straně stejných stupňů zase klesat dolu do suterénu. Absence kotvení v místě, kde spirály obvodových nosníků prochází stropem způsobuje, že se celá konstrukce, ač betonová, chvěje a houpe. Toto znejistění je plánovaným efektem, který má za úkol návštěvníka znejistit a poukázat na křehkost lidských i přírodních systémů.
Konstrukce
Spirála schodiště je provedena jako spojitá samonosná konstrukce, která kombinuje monolitickou konstrukci dvou spirálových schodnic. Ty jsou ve výškách stupňů propojeny dvaceti šesti jednotlivými prefabrikovanými stupni, odlitých z UHPC betonu. Stupně mají tloušťku pouhých 50 mm a propojují obě schodnice.
Konstrukce je založená na masivní železobetonové monolitické základové desce, do které jsou schodnice vetknuty. Schodiště není konstrukčně propojeno s jinými částmi stavby, vyjma základu. Základ je navržen jako železobetonová monolitická deska tl. 500 mm, ze které směrem nahoru vyčnívá betonářská výztuž pro navázání schodnic.
Schodnice jsou navrženy jako dvě identické železobetonové monolitické spirály. Šířka průřezu schodnic jednotná 200 mm, výška proměnná od 950 mm v místě vetknutí do základu po 500 mm ve vrcholu. Do schodnic jsou vetknuty jednotlivé schodišťové stupně ve výškových rozestupech 200 mm a nad nejvyšším stupněm s úrovní + 5200 mm schodnice pokračují volně prostorem ve tvaru spirál do výšky +6200 mm.
Betonáž schodnic byla prováděna postupně, přičemž vnější část průřezu byla betonována v první etapě a vnitřní část ve druhé etapě. Materiál schodnic beton C30/37-XC2 + vázaná výztuž z oceli B500B, složená z podélných prutů a dvoudílných vodorovných třmínků. Vzhledem ke složitosti betonáže je povrch schodnic je opatřen sjednocující betonovou stěrkou.