Zadání
Zadáním projektu bylo navrhnout interiér minimálního bytu na míru tak, aby se zde komfortně zabydlela čtyřčlenná rodina. Byt svým vlastníkům nemá sloužit jako bydlení trvalé, nýbrž víkendové.
Úvodní situace
Byt, který má necelých 37 metrů čtverečních, vznikl rozdělením původně větší jednotky. Na této rozloze developer navrhl dispozici dělenou několika příčkami. Byt by se prakticky nedal zařídit a obyvatelům by bylo souzeno pohybovat se v úzkých koridorech mezi nábytkem.
Investoři nás oslovili ještě v procesu výstavby a díky tomu jsme měli možnost do dispozice zasáhnout. Smazali jsme všechny nepotřebné příčky a vytvořili garsonku. Oddělaná zůstala jen koupelna.
Protažení
Do centra nové dispozice jsme umístili prostor. Obdélníkové prázdno vyplněné stolem a židlemi. Posuneme-li však stůl stranou, vzniká nám prostor dostatečně velký, aby se jeden mohl protáhnout. Díky tomu jsme se vyvarovali pocitu stísněnosti. Možnost protažení těla jako měrná jednotka stísněnosti.
Vnímaní prostoru vizuálně ještě rozšiřuje zrcadlo za kuchyní.
Skrývání
Nakonec bylo třeba vyčlenit místo pro usínání. Inspirujeme se ve středověkých skříňových postelích. Postel rodičů je vsunutá mezi dva regály, což ji zajišťuje soukromí a zároveň umožňuje využít maximum kapacit pro skladování. Pakliže si chce spáč rozšířit obzor, nebo osvobodit své dlouhé končetiny, vyklopí si dvířka u nohou.
Spaní dětí je situováno do patrového boxu. Spodní postel v nice přes den slouží jako gauč, vrchní postel je skryta za dvířky. Box je obložený dubovými latěmi, které postupně přecházejí i na stěnu oddělující koupelnu. Ta se díky tomu jeví také jako součást vestavěného nábytku. Díky dveřím, které dosahují až ke stropu, na svou přítomnost neupozorňuje.
Celek
Celý byt je pojednaný v jednotném materiálu – dubovém masivu a dýze. Různá moření pak naznačují jednotlivé zóny – světlá kuchyně jako metafora rána, transparentní lak ke dni a tmavé moření k noci.

_