Začátek projektu „byt + byt“ odstartoval ve chvíli, kdy se mně a mé rodině podařilo přikoupit jednotku sousedící s naším bytem a začali jsme uvažovat o jejich propojení. Přemýšlení o životním prostoru a o našich potřebách se dlouhodobě prolínalo se všemi projekty, které jsme realizovali pro klienty v ateliéru. V rámci architektury na sobě rád experimentuji. Mám rád vzdušnost, světlo, sdílení, zákoutí, průhledy, materiály, zeleň... Nově vzniklý prostor umožňuje průběžnou transformaci, takže se bude moci přizpůsobovat našim aktuálním potřebám po celou dobu jeho užívání.

Bydlíme v Libni ve funkcionalistickém bytovém domě s malometrážními byty. Autory budovy jsou architekti Josef Chochol, Richard Ferdinand Podzemný, František Míšek, kteří se svým návrhem zvítězili v soutěži z roku 1936. Celý dům byl navržen jako moderní, jednoduchá, strohá, vzdušná stavba, plná světla a přesto velmi ekonomická. Po několika dekádách jsou některé tyto kvality překryty, ale podstata zůstala.

Konstrukční systém je řešen jako dvoutraktový železobetonový skelet s žebrovými stropy a konzolovými pavlačemi. Jednoduchost nosné konstrukce se ukázala jako rozhodující v přístupu k úpravě jednotek. Kromě nosných sloupů a komínových těles je možné půdorysné uspořádání zcela upravit. To byl za mě z historického hlediska a kontextu té doby obrovský krok kupředu. Dům, který lze velmi snadno přestavět, transformovat, změnit. Kostra potažená kůží.

Při úpravách jsme odkryli původní konstrukce a odstranili vyzdívky. Vznikl tak volný variabilní prostor se zachovanými xylolitovými podlahami, fabiony a původními dveřmi s mosazným kováním. Prostor očištěný na původní kvalitní vrstvu. Volný a bez bariér. Ponechali jsme pouze dva rohové pokoje, které nám vyhovovaly svojí minimální velikostí a polohou.

Funkce, které potřebovaly svůj samostatný prostor, jsme omezili na minimum a vložili je do dvou nezávislých dřevěných boxů. První je volně zasunutý pod hlavní průvlak a obsahuje kuchyni, úložné prostory, toaletu a svou polohou vymezuje meziprostor s šatnou a technickým skladem. Druhý box obsahuje koupelnu s výhledem, odpočinkový set a pracovní místo. Těžiště interiéru tak tvoří volný prostor.

Při výběru materiálu na vložené hmoty bylo od začátku jasné, jakým směrem se vydám. Mám vztah ke dřevu a zázemí v rodinné truhlárně. Většina dřevěných částí prošla mýma rukama, což byla skvělá zkouška trpělivosti a neústupnosti. Dřevo nám umožnilo smazat rozdíly mezi stěnami a nábytkem – objekty jsou tak obojím a využívají každou svoji část na maximum možného.

Chtěl jsem, aby v nové koncepci přetrvala i stará stopa bytu. Nechali jsme ji proto otištěnou v podlaze. Bílý teracový pás v místě původních konstrukcí připomíná, jak byt původně fungoval.