Původní luteránský Červený kostel v Olomouci byl od roku 1959 uzavřen veřejnosti a byl využíván jako depozit knih Vědecké knihovny Olomouc. Olomoucký kraj jako vlastník této památkově chráněné stavby se rozhodl vybudovat pro uskladnění knižního fondu nový objekt s tím, že kostel může následně sloužit ke kulturním účelům pro potřeby Vědecké knihovny, která budovu užívá. Kostel má nově plnit funkci komorního koncertního nebo divadelního sálu, má být prostorem pro veřejná čtení, přednášky, výstavy, atp. Jednou z funkcí definovanou v zadání je i informační centrum kraje a Vědecké knihovny.

Krystalická hmota nového objektu reaguje na neogotickou formu Červeného kostela. Rovněž půdorysná stopa nové části vychází z jeho půdorysného členění. Půdorys je výřezem části podlahy kostela a je vysunutý mimo původní platformu. Fasády i střecha objektu jsou provedeny z černého hliníkového sendvičového plechu.

Podstatnou změnou, kterou návrh přinesl, je také otevření významné části okolního prostoru kostela, který byl dříve oplocen. Odstraněním oplocení vytváříme veřejně přístupnou piazzettu, která je doplněna o mobiliář a také o novou kultivovanou zeleň.

Atelier-r navrhl i koncepci interiéru a přizval Denisu Strmiskovou k detailnějšímu návrhu interiérových prvků jako je osvětlení, nábytek typový i nábytek a míru. Společně se věnovali specifikaci všech materiálů a povrchů. Prostor kostela byl ze strany interiéru v maximální možné míře navrácen do původního stavu, tedy alespoň u prvků, které byly zachovány. Nově byl však proveden paravan z dílny sochaře Jana Dostála, který se nově vyjímá za zády účinkujících na místě původního oltáře. Soudobé je také osvětlení kostela. Nové moderní přístavbě dominuje recepce s menší kavárnou zhotovená z betonu v jemném růžovém odstínu, která navazuje na další betonové povrchy podlahy, nábytku, nebo stěn. Velké plochy betonu a skla dávají vyniknout dekoraci v podobě rozsáhlé stěny vyplněné starými knihami otočenými hřbety dozadu s večerním podsvícením, a výrazným závěsným svítidlům z barevného skla, které dominují prostoru před ní. Interiér vznikl ve spolupráci s grafickým Studiem KOŠÁTKO, který navrhl novou grafickou identitu, orientační systém i nové logo Vědecké knihovny Olomouc.

Úkolem návrhu bylo skloubit rekonstrukci původní stavby s novou kulturně-společenskou funkcí. Objekt kostela se nacházel ve velmi špatném stavu. Bylo nutné zpevnit jeho základy, provést sanaci vlhkého a zasoleného zdiva, opravit poničené omítky a štuky nebo vyčistit a doplnit fasádní obklad. Kompletně se prováděly nové podlahy a veškerá souvrství pod nimi až na úroveň terénu. Pod novou podlahou jsou také skryté rozvody vzduchotechniky nebo podlahové vytápění. Jedním z největších zásahů byla oprava střechy. Krov byl díky zatékání rozsáhle poškozen a hrozil zřícením, proto došlo k jeho výměně s maximální snahou o navrácení původních, nepoškozených prvků. Novodobá krytina z falcovaných plechů byla nahrazena čtvercovými měděnými šablonami ve formátu původní krytiny. Na místa původních dekorativních prvků střechy, jež se nezachovaly, byly doplněny soudobé artefakty z dílny olomouckého sochaře Jana Dostála.

Nové využití kostela vyžadovalo i nutné provozní zázemí, což nebylo možné řešit v původních prostorách stavby. Právě proto, abychom se vyhnuli nevhodným zásahům do objektu kostela, rozhodli jsme se pro jeho doplnění o novou hmotu, která by na sebe vzala břemeno provozního a sociálního zázemí. Ta je umístěna mezi hlavní lodí kostela a objektem ředitelství knihovny. Vytváří tak jejich spojnici i společný vstupní prostor s recepcí a kavárnou. V přízemí se nachází toalety a šatna pro návštěvníky, v patře pčístavby je pak také skryta strojovna vzduchotechniky. Přístavba půdorysně respektuje uliční čáru ulice Bezručovy a udržuje si dostatečný odstup od obou stávajících staveb. Za přístavbou zůstává pro provoz knihovny k dispozici venkovní terasa umístěná do travnaté plochy.