Pavilon profesora Dyra je prvním ze zamýšlených komplexních zásahů do areálu ústavu hematologie. Padesát letech od posledních významných zásahů do urbanismu nemocnice je to nutný krok do 21. století. Pro architekta je to výzva i v širším kontextu společenských změn vnímání tvorby měst. Po letech překotné urbanizace, řídnutí struktury a chaotického rozšiřování sídel převládá ve společnosti snaha o návrat maxima funkcí do jejich center. Ústav hematologie obhájil své umístění v centru Prahy. A aby plnil svou funkci špičkového vědeckého pracoviště potřebuje špičkové zázemí. Moderní budova naplněná sofistikovanými provozy, vybavená aktuálními technologiemi pro kvalitu prostředí, bezpečnost i estetičnost je ideálním standardem pro budoucnost areálu.

Nadzemní část stavby, která tvoří méně něž polovinu jejího objemu je tvaru jednoduchého hranolu, ořezávána a modifikována okolím; uliční čárou, hmotou sousedních historických budov. Podzemí část pak vyplňuje celý prostor mezi stávajícími objekty nemocnice, postupně se objekty pod zemí propojí. Těch několik os a směrů komunikace mezi stávajícími objekty vytváří vnitřní napětí domu, kde nejvíce vyniká prostor schodiště. Materiálově je objekt řešen střídmě, jednoduché okenní otvory přes více podlaží se v pravidelném rytmu střídají s plnými stěnami, důraz je kladen na proporční vyváženost, jednoduchost a racionalitu stavby. Historické fasády zrcadlící se v ploše skla jako vzdálená variace na Snozziho Monte Carrasso.

Monolitický železobetonový skelet se zavěšenou fasádou z betonových panelů.