Projekt řeší rekonstrukci fary z 16. století (2. etapa nedokončená) a návrh společenského sálu (1. etapa dokončená) Farního centra Římskokatolické církve v Lidečku. Stavební úpravy reagují na přemístění funkcí v rámci objektu a přizpůsobují jim dispozici tak, aby co nejlépe vyhovovala novým požadavkům. Společenský sál pomyslně uzavírá parcelu, propojuje její části a vytváří prostranství pro venkovní aktivity. Symbolika v pojetí architektury jako procesní cesty podtrhuje význam i účel stavby. Počátek je reprezentativní veřejný prostor před kostelem, sloužící církevnímu i obecnímu setkávání. Následuje cesta kolem zastřešeného veřejného prostoru, venkovního předsálí až k zadní terase zahrnující torzo zdi bývalého hospodářství. Terasa nabízí místo jednak pro farnost (obřady, výstavy, divadlo, koncerty apod.), tak pro obecní spolky či organizace. V prostoru mezi Farním centrem a kostelem dochází k shromažďování lidí z blízkého i vzdálenějšího okruhu tamějšího společenství. Zastřešený prostor je koncipován tak, aby fungoval i za nepříznivého počasí. Dispozičně variabilní společenský sál je navržen konstrukčně jako cihlová stavba s tradičním šindelovým obkladem z modřínu.

Venkovní část tvoří sloupková vaznicová konstrukce z jedle a smrku, terasa je modřínová. Zakřivené vazníky jsou z jedlových lepených prvků. Obklad je štípaný šindel z českého modřínu na dřevěném roštu. Střecha s krytinou z lakovaného hliníkového plechu tvoří nezávislou skořápku nad stropem sálu, vzniká tím úložný venkovní meziprostor. Konstrukce sálu je z keramického střepu. Objekt je technicky i technologicky nezávislý na chodu stávající fary. Dešťová voda je ze střechy svedená dvěma koryty z masivního modřínu, hlavní koryto ji odvádí do okrasné kašny v těžišti venkovního shromažďovacího prostoru. Stavba vznikla v místě původního kulturního centra z 50. let.