Požadavek na minimální náklady v architektonické soutěži snad přispěl k vítězství návrhu založeného na maximálním využití již odvedené práce. Na snaze dokomponovat nefunkční torzo minimálními prostředky do jednoho celku s novým výrazem. Tento přístup prostupoval celým projektem od celku po detail, například použitím renovovaného mobiliáře ze 60. let.
Objem infocentra byl hmotově i provozně doplněn o nejnižší trakt do tvaru skalnatého výchozu. Spojovací lávka je zároveň výrazovým i provozním prvkem. Návštěvnická trasa vede přes infocentrum na galerii, kde je uvažováno výstavní využití, dále přes vyhlídkovou terasu a lávku na rozhlednu.
Rozhledna byla z kompozičních důvodů prodloužena o technický nástavec s předpokladem obvyklého telekomunikačního využití.
Původní tubus i transformovna zůstává v nové kůži stále čitelná. Vertikalita rozhledny má být ještě vyvážena horizontalitou nové aleje podél přístupové cesty.

Základní popis stavby je obsažen v jejím názvu: Rekonverze tubusu větrné elektrárny s transformovnou na rozhlednu s turistickým infocentrem.
Stávající transformovna prošla stavebními úpravami, včetně nových konstrukcí, obvodového pláště, povrchů, TZB a zařízení. Vhledem k podhorské expozici bylo opláštění střechy i fasád navrženo ze zinkového plechu. Návrh sledoval jednotný výraz nového celku, v povrchu transformovny i pozinkovaných konstrukcí rozhledny.
Konstrukční řešení pokračuje v obdobě stávajícího stavu, nové stropní konstrukce jsou plechobetonové, střecha i fasády jsou provětrávané. Dispozičně byla transformovna rozdělena na tři trakty: hlavní návštěvnický, trakt zázemí, a trakt servisní, doplněna byla galerie hlavního prostoru a terasa nad středním traktem, která plynule navazuje na spojovací lávku na rozhlednu. Rozhledna i lávka je řešena z žárově pozinkovaných montovaných prvků. U stávajícího tubusu byla obnovena protikorozní ochrana nátěrovým systémem se zinkovým vzhledem.